Minulost:

Obvykle bývá narození dítěte do rodiny šťastnou událostí, ovšem u této princezny tomu tak nebylo. Datum jejího narození spadá na stejný den jako smrt její matky, která bohužel zemřela při porodu a Odette si to vyčítá od chvíle, co byla dost stará na to, aby to pochopila. Stejně tak od té doby odmítá slavit své narozeniny. Několik let už nechce dort, oslavu ani dárky. Její první vzpomínkou je den, kdy se táty asi poprvé zeptala, proč nemá maminku jako ostatní děti. Možná si nepamatuje jeho slova, ale pamatuje si výraz v jeho obličeji plný bolesti. Od té doby se na ni snažila neptat, už nevyzvídala jaká její maminka byla, i když by jí to dost zajímalo. Kdykoliv na ni přišla řeč, poslouchala pozorně a snažila se toho co nejvíce zapamatovat, aby si dokázala více představit ženu, která zemřela proto, aby se ona mohla narodit. Od dob, co si pamatuje, její nejoblíbenějším místem v paláci byla chodba, kde visí obrazy králů a královen, takže logicky i jejích rodičů. Chodí tam vždycky, když je smutná, potřebuje se svěřit a má pocit, že by ji pochopila jen máma.. Možná je zvláštní, že mluví na obraz, ale je jí to jedno. Ráda tam tráví čas, má pocit, že je blíž k ní. Šla tam v první den školy, i v ten poslední. Šla tam když se jí poprvé líbil nějaký kluk a taky když byla poprvé z lásky zklamaná. Občas má pocit, že se obrazu její mámy svěřuje více, než tátovi nebo sourozencům. Ne, že by je neměla ráda, za každého z nich by klidně schytala kulku, ale občas se jednoduše bojí, jestli jí třeba v duchu nevyčítají, že kvůli ní přišli o manželku a mámu. Nejspíše je to jen v její hlavě, ale kdo ví. Ona se jim s tím svěřit nechce, bojí se že by pak měli ještě nějaké výčitky. Tak to odjakživa drží v sobě a hodlá to tak dělat do konce svého života. Nikdy s ní nebyly nějaké velké problémy. Její puberta byla v podstatě klidná. Neměla potřebu chodit na párty, pít s kamarády, kouřit.. Neplížila se v noci z domu, aby se setkávala s pochybnými lidmi. Zato si to vynahrazuje teď, i když jen potají. Odjakživa milovala tanec a asi v sedmnácti ji začal zajímat tanec na tyči. Začala chodit do města na lekce tance na tyči, aniž by to její rodina věděla a aniž by to věděla, tak začala taky tančit na tyči v jednom klubu. Není žádná stydlivka, takže jí nevadí mít toho na sobě méně. Většinou má na sobě jednoduše nějaký kostýmek. Taky si dává dost pozor, aby ji nikdo nepoznal. Kroužek v nose má jen sundávací, takže o to se starat nemusí. Žádné tetování, které by musela skrývat nemá a aby skryla svou barvu očí, bere si hnědé kontaktní čočky. Vlasy si nijak nezakrývá, brunetek je na světě snad  nejvíce, takže v tom smysl nevidí. Vždycky když má “směnu”, vyplíží se takhle tajně z paláce. Dělá to poslední půl rok a nikdo na to ještě nedošel. Nabízí se otázka, proč to vůbec dělá? Kvůli penězům to určitě není, těch má více než dost. Proto si je ani nenechává a to co vydělá, tak daruje různým organizacím v Angeles. Její nejoblíbenější jsou azylové domy pro svobodné matky s dětmi, které se dostaly do špatné situace. Taky částky daruje do dětských domovů, kam se občas zastaví a přinese i hračky, stejně jako třeba v útulcích. Jaký má tedy tohle vše účel? Upřímně, ani ona sama neví. Začala tančit, protože to brala jako koníček, pak jí jednou jedna z kamarádek z lekce nabídla tuhle práci a ona ji jednoduše vzala. Má pocit, že aspoň něco dělá. Z královských dětí je nejmladší, žádné velké povinnosti na ní neleží a jednoduše ještě nenašla svůj “účel” a nesnáší to. Potřebuje něco dělat a navíc ji tohle i docela baví. Je v tom taky jistý adrenalin. Nehodlá to dělat nějak dlouho, možná rok nebo dva, než přijde na to, kým chce být dál. Teďka se jen potřebuje trochu vybouřit, trochu se předvést a vynahradit si tak roky, kdy byla slušňačka, za kterou ji asi hodně lidí i stále vidí.