V dávných dobách, o kterých se lidstvu žádné pořádné informace nedochovaly vytvořila jedna čarodějnice první upíry. V malé vesničce pod pravidelnými útoky znepřátelného kmene chtěla udržet své děti naživu a to ideálně napořád. Měla ohromnou moc pomocí které se jí dařilo tvořit nová kouzla. K tomu, které využila k přeměně svých dětí na upíry, žádný postup na světě dochovaný není. Takto vznikli první upíři. Trvalo pár let, než přišli na to, že jejich krev dokáže všechny ostatní uzdravit z jakýchkoliv zranění, pokud ještě žijí. Necelé století trvalo, než zjistili, jak přeměnit ostatní do stejné podoby jako jsou oni.

Už prvním upírům stvořila jejich matka očarované prsteny, aby mohli svobodně chodit na slunce. Jinak se jejich pokožka začala pálit a brzy by shořel celý upír. Zabralo to ale hodně času, než se našel další ochotný čaroděj, který podobné prsteny vytvořil pro nově přeměněné upíry. Do té doby se všichni museli schovávat před sluncem a vycházet pouze v noci. S prsteny se ale změnila situace pro všechny upíry a bylo pro ně snazší se schovat mezi lidmi, kteří se stali jejich nejjednodušší a zároveň nejlepší kořistí. Lidská krev upírům chutná nejlépe a nejvíce je zasytí. I když se mohou krmit zvířecí krví, která nijak dobře nechutná, jednou za čas potřebují tu lidskou, aby si udrželi dostatek své síly.

Hladového upíra poznáte podle zostřených špičáků a podkrvených očí, pod kterými jim naběhnou viditelné žilky. Stejnou podobu získají pokud je něco rozruší, nejčastěji během záchvatu vzteku. Pokud jsou klidní a nakrmení, jejich zuby vypadají normálně jako lidské.

Od lidí ale není zas tak těžké je rozpoznat. Většinou napomůže jejich mrtvolně bledá pokožka, protože obývají mrtvé tělo. To je na dotek sice měkké jako lidské, ale studené. Nůž může jejich pokožku proříznout, ale rána se jim rychle zacelí, jakmile cizí těleso z rány zmizí.

Na upířích územích jsou velmi časté krevní banky, které napomáhají krmení. Lidé často v těchto zemích nežijí v nejlepších podmínkách, ale nemají jiné možnosti. Krevní banka může být osobní - konkrétní člověk, který dělá společnost upírovi a dává mu ze sebe pravidelně napít, a nebo veřejné - budovy, ve kterých se takovýchto lidí dá najít hned několik, kam upír může přijít a nakrmit se. Osobní krevní banky jsou spíše pro bohaté občany. V tomto směru se s lidmi obchoduje jako s obyčejným zbožím. Lidé se ale málokdy brání, protože upíří kousnutí do jejich krve vyplavuje silné a velmi návykové hormony štěstí. Jakmile se člověk stane závislým, vyloženě doufá, že ho upír zase brzy kousne. Tyto hormony mají vliv na všechny rasy, které upír kousne, ale na člověka o hodně silnější. Běžně se upír na lidech potřebuje krmit jednou za týden, ale záleží to i na činnosti, kterou vykonává.

Upír nemůže zemřít na hlad. Pokud nedostane dlouho najíst, jeho tělo se vysuší a na první pohled vypadá mrtvě. Nerozloží se ale a jakmile se do jejich blízkosti dostane krev, vezmou si jí a znovu se vrátí k životu. Hladový upír se těžko ovládne. K vysušení tak často dochází ve formě trestu, kdy může být upír někde zazděn a držen kouzlem po několik staletí.

Upíři mají naprosto dokonalé smysly. Jejich sluch obsáhne obrovské okolí, zrakem vidí každý detail a hmatem dokáží rozpoznat všelijaké povrchy do posledního zrníčka prachu. Kromě toho jsou také nesmrtelní. Vážná řezná rána je na chvíli dokáže omráčit, zlomením vazu zůstanou v “mrtvém” stavu přibližně hodinu, než se znovu proberou. Netrpí na žádné nemoci. Hodně staří upíři se ale často stahují do ústraní a jejich smysly mohou lehce ochabnout. Stává se, že starý upír dobrovolně ukončí svůj život, protože už toho prožil dost. Smrt upírovi dopřeje pouze dřevěný kůl vražený do srdce nebo vyrvání srdce z těla. 

Odvěkým nepřítelem upírů jsou vlkodlaci. Jednak si tyto rasy vzájemně smrdí, ale hlavně vlkodlačí kousnutí je pro upíra také smrtelné. Dostaví se horečky, halucinace a do 24 hodin upír umírá. Tyto dvě rasy se jen výjimečně snesou vedle sebe a rozhodně se nijak nepárují.

Upíři si vztahy hledají převážně mezi sebou. Občas se najde někdo, kdo si drahou polovičku najde v jiné rase, ale jejich nesmrtelnost jim tento vztah dost komplikuje. V mnoha zemích je přeměna kohokoliv na upíra tvrdě trestána a proměna je na upířích územích pro lidi pouze jistou formou ocenění a benefitu. 

Nemožnost mít děti je pro upírem daní za jejich úžasné schopnosti. Jejich mrtvé tělo není schopné zplodit potomka. Mohou si jedině dítě adoptovat. Dětské tělo není schopné snést přeměnu, a proto všechny tyto pokusy končí smrtí dítěte. Přeměna je možná pouze od ukončeného dvacátého roku života, kdy je tělo plně vyvinuto.