Napůl zvíře, napůl člověk. Tato rasa se na světě také nachází tak dlouho, kam až lidská paměť sahá. Velmi dlouhou dobu zůstávali mezi lidmi schovaní stejně jako ostatní nadpřirozené rasy. Ve středověku se objevil klan, který tvrdil, že se dokáže měnit na vlky během noci a své schopnosti využívají k lovení čarodějnic. Tento klan si získal podporu i katolické církve. Zda šlo doopravdy o vlkodlaky, či jen o lidský výmysl, se zjistit nikdy nepodařilo.

Vlkodlaci se sdružují ve smečkách se svým druhem. Je pro ně nepřirozené vést samotářský život, i když samozřejmě se najdou i výjimky. Ve smečkách funguje silná hierarchie, které kraluje alfa. Není neobvyklé, že se najde troufalec, který chce alfu vyzvat na souboj. Už malí vlkodlaci spolu odmalička v dobrém zápasí, aby si ujasnili pozice nové generace. Boje o moc jsou tak v těchto komunitách vcelku běžné. Jakmile je alfa stanovený, má respekt a úctu všech ve smečce. Smečka s ujasněnými pozici je velmi silná a dokáže spolu skvěle a úzce spolupracovat. Je pravidlem, že se ke smečce může přidat jakékoliv opuštěné dítě jejich druhu a že se o něj smečka postará jako o vlastního. O přijetí dospělého jedince do smečky rozhoduje alfa.

Vlkodlaci velmi často žijí blízko lesů. Nejsou od světa tak oddělení jako elfové, nebrání se moderním technologiím, ale jednoduše je jejich vlčí části mnohem příjemnější les než město. Nedělá jim problém orientovat se v terénu.

Lidská a vlčí část jsou oddělené a v jednom těle tak žijí dva tvorové. Ti mohou mít na různé věci různé názory. Čím víc sžitý je vlkodlak se svou vlčí částí, tím se stává silnější a lépe ovládá své schopnosti. Rozpolcení vlkodlaci jsou často na spodních příčkách hierarchie ve smečce. 

První proměna nastává okolo desátého roku života během úplňku. Od té doby se vlkodlak proměňuje každý úplněk, tato přeměna se prakticky nedá zastavit. Vlk při úplňku přebírá plnou kontrolu nad tělem a lidská část si po přeměně zpátky nebude nic pamatovat. První proměny jsou také ty nejbolestivější. Čím více ale vlkodlak proměny trénuje i mimo úplněk, tím více si na bolest zvykne, dokáže se proměnit rychleji a postupně udržet lidské vědomí bdělé i během úplňku. Sice nemůže své tělo nijak ovládat, ale je aspoň tichým pozorovatelem, který si bude pamatovat co dělal.

Nezkušení vlkodlaci, kteří si úplňky nepamatují, tráví tyto noci buďto hluboko v lesích, nebo dokonce v řetězech, aby nikomu nevědomky neublížili. Vystrašený vlk může jednoduše ublížit i nevinnému člověku, který se mu připlete do cesty. Vlkodlak se od běžného vlka liší mnohem mohutnějším tělem. V kohoutku můžou být největší jedinci stejně vysocí jako člověk. Délka vlasů v lidské podobě určuje hustotu a délku srsti ve vlčí podobě. Proto prakticky nenajdete vlkodlaka, který by nosil velmi dlouhé vlasy. Převážně je stříhají na kratší účesy. U mužů je tento problém mnohem silnější. Ženské delší vlasy nejsou na vlčím těle tak znatelně dlouhé, jako by byly u muže.

Jak v lidské, tak ve vlčí podobě, mají vlkodlaci vyšší tělesnou teplotu, díky které je pro ně netypické se nachladit a vůbec pocítit chlad. Jejich oči mají žlutou barvu. Pokud se vlkodlak naštve, nemusí pro něj být jednoduché se ovládnout. V první fázi se v lidské podobě objeví žluté vlčí oči a drápy. Pokud se vlkodlak neovládne, může dojít i k přeměně ve vlka. 

Vlkodlaci bývají často horkými hlavami, které nesnáší, když je někdo jakkoliv zesměšňuje a ponižuje. Oslovení “pse” či podobné, vnímají jako velmi ošklivou urážku. 

Vlkodlaci se nejčastěji množí mezi sebou, nebo s člověkem. Rozhodně nehledají partnery mezi upíry, s touto rasou si navzájem nepříjemně smrdí. Rozmnožují se stejně jako lidé. Zda je dítě vlkodlak se pozná až když přijde jeho první proměna, do té doby ne. Vlkodlakem se také může jedinec stát. Stačí k tomu, když vás vlkodlak kouse ve své vlčí podobě během úplňku. Ne každý ale přeměnu ve vlkodlaka přežije, protože je fyzicky náročná a velmi bolestivá. Pro upíry je kousnutí vlkodlakem smrtelné. Stejně tak i pro děti jakékoliv jiné rasy. Dětské tělo přeměnu nezvládne za žádných okolností, proto mohou být přeměněni pouze dospělí jedinci po dokončeném 20. roku života. 

Vlkodlaci uctívají vlastní Bohyni, ve kterou věří. Věří, že Bohyně každému z nich určila i jejich osudovou lásku. Ne každý jí ale najde. Pokud jí vlkodlak najde, pocítí pouto. Silné city, které ho zasáhnou jako amorův šíp. Bez ohledu na rasu druhé polovičky pocítí i fyzickou přitažlivost i ona. Jediná výjimka je upír, se kterým vlkodlak mít pouto nemůže. Pouto se nedá zrušit a ani nijak dlouho potlačovat. Vlkodlak bude poutem ovládán, začnou mu i v lidské podobě problikávat žluté vlčí oči a postupně bude zažívat psychická muka, pokud nebude blízko svému druhovi/družce. Tento stav přestane po naplnění pouta, ke kterému dojde dobrovolným sexuálním stykem. Druzi nejsou schopni se navzájem podvést a zůstávají spolu až do smrti. Po smrti svého druha není nikdy ten druhý už sám sebou. Cítí se, jako kdyby zemřela jedna jeho část. Není neobvyklé následné úmrtí na žal. 

Kromě toho je pro ně smrtelná rána zasazena stříbrnou zbraní. Jakmile se dostane stříbro do jejich těla, umírají bolestivou smrtí. Mohou zemřít i na velmi vážné zranění, ale jejich tělo má velmi dobrou schopnost se hojit, takže není jednoduché je zabít. I v lidské podobě mají velkou sílu a výdrž. Nejsilnější jsou však ve své vlčí podobě, obzvlášť během úplňku. 

Opakem úplňku je nov, kdy plnou kontrolu přebírá člověk a nemůže se proměnit ve vlka. Jeho ostatní schopnosti zůstávají, ale v tento den nemůže vlkodlak ani rozmlouvat se svým vlkem ve své hlavě, kde ho jindy slyší.